CHARAKTER STŘEDOASIJSKÉHO PASTEVECKÉHO PSA

 

V Rusku započal soustředěný a systematický chov středoasijského ovčáka teprve před 30-ti lety, přestože jejich existence se datuje již 200 tisíc let před naším letopočtem. Mnohým kynologům byl středoasiat znám jen z popisu. V takovém stupni znalostí se započala práce na zachování a posílení plemene středoasijského ovčáka "turkmenského Alabaje". Kdyby nebylo zájmu ze strany chovatelských stanic vojenských resortu nikdy by se toto původní plemeno nedochovalo do dnešního dne ve své původní podobě. Z druhé strany, právě nedostatek pozornosti kynologů postavilo na hranici zániku kirgizského ovčáka a přivedlo středoasijské vlkodavy k ohrožení v krajích jejich odvěkých sídel. Tuto situaci vyřešila až poptávka po štěňatech v 80-tých letech. Nesporné potíže vznikaly s velkým množstvím typu uvnitř plemene, což dovolilo v osmdesátých letech řadě nesvědomitých chovatelů prodat každého psa s kupírovanýma ušima a ocasem jako čistokrevného středoasiata - alabaje. V současné době se vše napravuje zásluhou objevení dostatečného množství skutečných odborníku v oblasti chovu středoasijského ovčáka a formování správného názoru o tom jak má vypadat typický středoasijský ovčák. Daří se vytvářet povědomí o charakteristických rysech těchto psů u milovníků tohoto plemene. Pro milovníky psů hledající spolehlivé a nenáročné strážní plemeno je středoasijský ovčák bezesporu velmi perspektivní. Tento velký, mohutný, působivý, otužilý a na výživu nenáročný pes si získává řadu příznivců svými vlastnostmi v nichž se projevují znaky primitivních pastevecko-strážných horských psů a současných evropských dogovitých plemen. Je hrdý a nezávislý, samostatný a nedůvěřivý k cizím, současně neobyčejně inteligentní a velmi vnímavý a pozorný ve vztahu k hospodářství. Tito psi potřebují zkušenosti a velkou pozornost při jejich socializaci a výchově. Je-li dosáhnuto vzájemného porozumění mezi psem a psovodem (majitelem) jsou asiati velmi dobře cvičitelní a nemají mnoho nevhodných vlastností charakteristických vetšině ovčáků horského typu. Výcvik středoasijského ovčáka je potřeba začít co možná v nejrannejším věku, vzhledem k tomu, že jsou velmi konzervativní, svéhlaví a ne velmi rychle si osvojují naučené věci. Je třeba mít na zřeteli, že jsou tito psi nedůtkliví až urážliví a způsobenou křivdu nevhodným zacházením si jednou provždy pamatují. Proto při výchově asiata je třeba být vlídný a ohleduplný, ale důsledný a vytrvalý, ozbrojen velkou dávkou trpělivosti. Agresivita středoasijského ovčáka je výrazně orientována na jeho teritorium, kde je neohroženým strážcem. Tito psi se na procházce chovají jako džentlmeni. Při setkání se psem obyčejne nedají ihned znát své rozčílení a chovají se ze vznešenou důstojností a rozvahou. Celkové umění nenechat na sobě znát vzrušení a chovat se v každé situaci důstojně přidává tomuto plemeni na osobní charakteristice, která skrývá v sobě jedno z tajemstvích jeho pritažlivosti: "Trochu nevrlý a zasmušilý tajemný alabaj se zdůrazněnou nezávislostí a s nedostižitelnou krásou skoro divokého zvířete". Jeho ostražitost a lehkost, pozorné vnímání okolí a účelnost boje jsou vybroušeny dlouhodobým zápasem o přežití. Asiat vytváří dojem důstojnosti a síly, ba dokonce malé šteňata vypadají neobyčejně vážnými a trochu přezíravými ke svému okolí. Některé postřehy chovatelů hovoří u asiatů o častém výskytu sklonu k toulání a shromažďování věcí (např. nakupení žrádla, kradení nejrůznějších předmětů), což vyžaduje rychlé a radikální výchovné prostředky při prvních projevech těchto zlozvyku. Pro plemeno je charakteristický výrazný pohlavní dimorfismus, mezi jiným se projevují zjevné rozdíly v reakcích chování. Psi jsou stateční, neohrožení, aktivně chrání teritorium, často se v tichosti vrhají do boje proti narušiteli, který překročil hranici teritoria. Feny jsou daleko ostražitejší a mají sklony k sledování dalekého okolí. Mnohé feny napadnou narušitele jen v krajním případě, protože do posledního momentu se snaží blokovat cestu, aniž by napadly. Nezávisle od pohlaví, psi používaní pro zápas se snaží vyhledávat ctyřnohé protivníky a jsou bežně neagresivní k člověku. Tato vlastnost je vyvolána výběrem v chovu: zlí psi vůči lidem představují nebezpečí pro shluky diváku a jsou nežádoucí. Zároveň s tím, alabaj, který jen jednou byl vpuštěn do zápasu s druhým psem je jednou pro vždy ztracen pro výcvik a jakoukoli další práci. Zde je na místě se zamyslet nad konečnou charakteristikou chování plemene a nepouštěti ji se zřetele při šlechtění. Jak jsme již dříve hovořili, historicky se plemeno tvořilo dostatečně universálně pro širokou škálu pracovního využití. Existuje očividné spojení mezi typem exteriéru a pracovními kvalitami psa, tedy jeho charakterem. U středoasijského ovčáka se rozlišují následné typy: Predevším je to reprezentativní a hlavní stanovená skupina - Pastevečtí strážní psi. Je zde zájem, aby se neužíval termín "pastevecký" ve vztahu k primitivním plemenům, jelikož asiati jsou povahově od specializovaných pasteveckých plemen (jako bordo-kolie, kelpi, puli a další) velice vzdáleni. V pojednáních o výcviku se od středoasijských pasteveckých psů očekává podpurná pomoc pri hlídání stáda, spolehlivost při střežení a ochraně majetku a veškerá univerzálnost v konkrétní sféře, která ustupuje před úzkou specializací. Psi pastevecko strážního typu jsou skvělými hlídači a obránci, kteří se cítí spokojeně uprostřed domácích zvířat. Pomoc, kterou mohou poskytnout na objektu nikdy nebude zbytečná. Vysoce rozvinuté obranářské schopnosti vypracované v zápasech s dravými šelmami jako je vlk a šakal daly základ vzniku dalším dvěma pracovním skupinám - služebním a bojovým psům.
Služební psi: Tito psi se používají pro ochranu domu a majetku. Mají silně rozvinutý teritoriální pud (aktivní obrana teritoria). Horlivě ochraňují své teritorium, ale ne na příkaz svého pána. Řídí se výhradně na podkladě svého vlastního úsudku k dané situaci. Bdící a neohrožení dnem i nocí chrání své teritorium. Je pravidlem, že za hranicemi svého teritoria se chovají neagresivně. Přehlíží své okolí a vyznačují se spíše pasivní obrannou reakcí. Jsou to velmi ostražití a spolehliví psi bez sklonu k nezvládnutelné zuřivosti.
Bojoví psi: Kolem této skupiny vzniká v současnosti až nezdravý zájem. Středoasijský ovčák -Alabaj se neprojevuje jako bojový pes v současném pojetí tohoto slova. Je bojovník, a né vrah. Pro toto plemeno je charakteristické bežné vyjasnění hierarchie ve smečce bez zbytečné agresivity. Pro zápasy se vybírají psi s velice silně vyvinutými sklony k dominanci (tzv. psi alfa), proto o porovnávání středoasijských ovčáků se specializovanými bojovými plemeny (jako jsou americtí pitbulteriéri) nemůže být ani řeči. V procesu selekce psychika pitbulteriéra prodělala velké změny, plemeno zcela ztratilo pud sebezáchovy. Neexistuje u nich sociální chování pro vytvoření hierarchického žebříčku ve smečce. Boj se stal pro ně prioritou, což charakterizuje předurčení tohoto plemene.Tyto vlastnosti nejsou u pitbula chápány jako negativní, ale jako jejich plemenná hodnota, která je produktem mnohaletého úzce zaměřeného plemenného výběru. Uvedené vlastnosti mu zabezpečují vítězství i nad fyzicky mnohem zdatnějším protivníkem. No, z pohledu přirozených zdravých instinktu zvířat je to psychicky deformovaný jedinec. Středoasijský ovčák - "Alabaj" je zcela něco jiného. Bez diskuse je to mohutný a tvrdý zápasník s obratností mistra, bojovník s nepopsatelným psím charakterem řídící se starými instinkty, vždy s notnou dávkou sebekontroly v průběhu boje. Tyto fakta je třeba sledovat v chovu, neboť se jednotlivé vlastnosti sčítají při plemenitbě, není vhodné kombinovat mezi sebou jednotlivé pracovní typy. Je mnohem lehčí vychovat psa ve shodě s jeho vlastnostmi, předurčením k určité práci, bereme-li v úvahu vrozené vlastnosti šteněte, nežli dlouze a často zcela nerozumně lámat jeho psychiku. Bezmyšlenkovité házení všech charakterových vlastností "do jednoho pytle", povede nakonec v chovu k soustředění se výhradně na exteriérové vlastnosti plemene a následnou ztrátu tak důležitých charakterových vlastností těchto zvířat. Ušlechtilí a vnímaví středoasijští ovčáci vhodní k různorodému služebnímu použití zasluhují doopravdy velikou pozornost v chovu, aby byly zachovány jejich typické vlastnosti. U středoasijských ovčáků jsou silně vyvinuty sociální instinkty. Psi velmi lehce vytvářejí smečku a bežně se velmi dobře chovají i k ostatním domácím zvířatům chovaným společně s nimi. Tito psi se cítí mimochodem také velice dobře i v bytech. Lehce se přizpůsobují jakémukoli klimatu. Jsou nenároční na výživu a ve zralém věku nepotřebují príliš velkého fyzického zatížení. Ve své podstatě jsou velice zdraví, vysoce odolní a dlouhověcí, později dospívají. Při krmení je nutné sledovat zachování střídmosti. Při chovu v bytech jsou často náchylní k přežírání. Charakter plemene závisí od regiónu, kde se formovala určitá populace a směr pro jaký cíl byli psi šlechtěni a využíváni. Například v některých regionech Střední Asie psy agresivní vůči člověku likvidovali aniž by brali v úvahu jejich pracovní kvality. Naopak u psu hlídajících stáda dobytka se velice tyto vlastnosti cenily a agresivita byla chápána jako hlavní kvalitativní znak. Středoasijský ovčák je pes majetnický a pracuje zejména na svém teritoriu. Je předurčen pro ochranu člověka a jeho majetku, tak tomu bylo odjakživa. U středoasijského ovčáka je od přírody založena velká fyzická síla. Příroda zformovala k našemu pohledu jeden z velmi dokonalých organismů. Asiat pracuje na svém teritoriu i při velmi vysokých propadech teploty na - 20 ° až - 40°C při omezeném přívodu tekutin a potravin. V jídle je opravdu nenáročný. V létě, kdy nastupují vysoké teploty kolem 30°C není u nich problém s dýcháním, nebo srdečními potížemi. Asiat si v klidu vyhledá to nejvhodnější místo, kde je nejlepší cirkulace vzduchu a zde v klidu leží s tlamou zakrytou. Leží a spí, přitom vše sleduje pouze očima. Umí velice dobře regulovat výdej své energie, což je typické pro toto plemeno. Za optimální vzrůst je považována kohoutková výška 75 až 80 cm u psů, vyšší a ani príliš nižší (70 cm a méně) vzrůst není žádoucí. Psi vyššího vzrůstu se často stávají nepohybliví a neharmoničtí. Není možné zde dosáhnout ideálních proporcí ve stavbě těla. Kdybychom vzali typ "Asiata", jako byl před třiceti lety slavný Altaj, zakladatel Leningradské linie, jeho kohoutková výška byla 74 cm, obvod zápěstí 14 cm. Takový pes pracovního typu se může 24 hodin denně bez přestávky pohybovat. Zvířata koňských rozměrů na to nejsou přizpůsobena. V zemích původu jsou vypřímené pánevní končetiny, tedy jejich strmější úhlení považovány za přednost. "Pes musí mít vrásky na hlavě, být hrubého typu, a pevně stavěný" - tak popisují toto plemeno pán Mazovev a druzí klasici. Můžeme však v mnoha případech vidět psy, kteří standardu v základě zcela neodpovídají.